Historie

Valašská Hospoda „U Janíka“ na Horečkách

Horečky, tyčící se nad městem Frenštát pod Radhoštěm, byly vždy krásným a příjemným místem, které  lákalo převážně místní k procházkám či výletům, aby zde, uprostřed přírody,  načerpali  energii,  inspiraci či jen obdivovali malebnost tohoto kraje; dnes jsou Horečky chráněným krajinným územím. A jak Horečky viděl básník a spisovatel Josef Kalus? „Horečky, kopečky, přírody vzácný skvost, lidem všem vydaný na milost nemilost. Kdož zlý jsi, nechoď sem, dobří však vejděte. Chraňte je, šetřte je, milujte, pěstěte.,,

Historie valašské hospody na Horečkách se datuje již od roku 1873, kdy byla postavena základní stavba. Hrubá, převážně dřevěná, stavba si musela tzv. sednout, takže byla dokončena o rok později v roce 1874. Svým umístěním a charakterem to byla ryze výletní hospoda a těm, kdož šli kolem, tedy výletníkům a pocestným, nabízela  malé občerstvení. Budova byla původně menší než je nyní a bez verandy, sestávala se z větší, obytné části a menší části provozní, kde byl výčep. Tuto místnost zdobily nástěnné malby s valašskou tématikou, dnes jsou přemalovány obdobnými motivy. O šest let později, v roce 1879, byla přistavěna další část hospody, (dnešní výčep), která sloužila jako společenský sál. Hospoda dlouho nesla přívlastek „U Bartoše“.

Přibližně od poloviny 40. let 20. století se do obytné části hospody trvale nastěhovala rodina Františka a Ludmily Janíkových a hospodu nějakou dobu také provozovali. Měli tady i menší hospodářství (přímo pod obytnou částí hospody byly chlévy, které jsou tam dodnes), na dvorku byly stodoly. Ovšem ani tato výletní hospoda se nevyhnula znárodnění, později  plynule přešla do majetku státního podniku RaJ restaurace a jídelny, kdy se stala hospodou IV. a později dokonce II. cenové kategorie. Vystřídala se zde řada hospodských. V té době nesla název Valašská hospoda na Horečkách, ale neoficiálně ji začali místní říkat „U Janíka“.

Díky své poloze byla stále vyhledávaným místem výletníků a také karbaníků. Někteří pamětnicí ještě dodnes vzpomínají na doby cca v 50. letech, kdy se zde pravidelně hrávaly karty do pozdních hodin. Běžně se tady nevařilo, ale v ten den se pobilo pár kuřat na dvorku a udělala se pečínka. Místní se znali a důvěřovali si natolik, že hospodští, v té době manželé Janíkovi, odešli na kutě a milí karbaníci ještě hráli. Peníze za útratu pak při odchodu dali na smluvené místo, případně byli zapsáni do knihy dlužníků, kterou si pan Janík pečlivě vedl. V 80. letech tady pracovali manželé Jiří a Ludmila Janíkovi (syn pana Františka Janíka) jako zaměstnanci státního podniku RaJ. Tehdy chodili do hospody především starousedlíci z Horeček, frenštátšané při svých vycházkách, a studenti zdejších středních škol. V tuto dobu si mohli pochutnávat pouze na studené kuchyni, mnozí z nich ještě dodnes vzpomínají například na chléb se šlehanou nivou, sekanou s hořčicí nebo na domácí tlačenku s cibulí; dnes se tady běžně vaří teplá jídla, ale oblíbený chléb se škvarkovou pomazánkou si můžete vychutnat pořád.

V roce 1990 byl majetek vrácen rodině Janíků a ještě týž rok v létě ji manželé Jiří a Ludmila začali provozovat jako první soukromou hospodu ve Frenštátě p. R. Od té doby také nese oficiální název Valašská hospoda „U Janíka“ na Horečkách. Dnes ji provozuje naše rodinná firma Janíkův dvůr s.r.o. se zájmem na udržení tradice a s pokorou k její historii.